Zámek Orlík – Zámek vítěze nad Napoleonem

by redakce Výlety současnosti 45 views0

K cestě na zámek Orlík mě inspiroval rakouský vojevůdce a diplomat kníže Karel I. Filip ze Schwarzenbergu. V dobách napoleonských válek patřil tento český šlechtic k nejvýznamnějším osobnostem císařského vídeňského dvora Františka I.

Současně se výrazně zapsal do historie rodu Schwarzenbergů a jeden z našich nejnavštěvovanějších zámků proměnil na počátku 19. století v půvabné knížecí sídlo.

Statečný voják

Karel Filip se narodil 15. dubna roku 1771 ve Vídni jako druhý syn knížete Jana Nepomuka ze Schwarzenbergu a Marie Eleonory z Öttingen-Wallersteinu. Před sebou tak měl vojenskou kariéru, na kterou se nejprve doma pečlivě připravoval, aby ji zahájil v šestnácti letech na tažení proti Turkům. Do pole se vydal s polním maršálem a rodinným přítelem Franzem Moritzem Lacym. A odvaha mu rozhodně nechyběla. Při obléhání pevnosti Šabac prokázal tolik statečnosti, že byl povýšen na kapitána a zamířil do hlavního stanu tehdy jednoho z nejslavnějších rakouských vojevůdců Laudona.

Do válek proti Francouzům zasáhl poprvé v Nizozemí už v hodnosti majora u dragounů. Za jezdecký útok u Cateau-Cambresis byl vyznamenán rytířským řádem Marie Terezie. Vojenskou kariéru začal skvěle a dařilo se mu i v jeho osobním životě. V roce 1799 se oženil už jako generálmajor s Marií Annou z Hohenfeldu, kněžnou Esterházy. Novomanželé se ale moc neužili, protože Karel Filip vyrazil do boje proti Francouzům na Rýně. Tady sice byla rakouská armáda poražena, ale Karel Filip ji dokázal vyvést z obklíčení a zachránit. Za to byl v roce 1800 povýšen na polního podmaršálka.

Císaři Františkovi se líbila nejen odvaha Karla Filipa, ale i jeho inteligence a vystupování, a tak ho o rok později pověřil první diplomatickou misí. Zajel poblahopřát právě zvolenému ruskému carovi Alexandrovi I. Po návratu jej čekalo setkání se starším bratrem Josef a rozdělení rodového majetku. V závěti druhého knížete ze Schwarzenbergu Ferdinanda Viléma Eusebia byla totiž klauzule o možném budoucím rozdělení rodu. Podmínkou ovšem bylo narození dvou zdravých chlapců a také, že mladší ze synů musí prokázat náležité schopnosti. Pak mu bude přidělena část majetku a stane se zakladatelem druhé rodové větve. Uplynulo sto let, než to splnil Karel Filip, a tak od roku 1802 existovala hlavní a starší část rodu se sídlem na Hluboké, kterou symbolizoval kníže Josef II, a mladší Karla Filipa, který získal orlické panství. Jen pro zajímavost, rozdělení rodu Schwarzenbergů trvalo téměř 190 let, než se obě větve opět spojily. Postaral se o to Jindřich Schwarzenberg, 16. vévoda krumlovský a člen primogenitury, který adoptoval Karla Schwarzenberga, dědice orlické sekundogenitury.

 

Sídlo hodné knížete

O sídle na Orlíku mohl Karel Filip dlouho ve svých představách ale jen snít. Zámek totiž předtím vyhořel. Nový kníže se tak rozhodl k velkorysé přeměně Orlíka. V jeho době „orlímu hnízdu“ nad řekou Vltavou, která tekla osmdesát metrů pod hradbami. Dnes si můžeme udělat představu o zámku a jeho okolí už jen z obrazů, které se zachovaly.  Napuštění Orlické přehrady v roce 1960 změnilo zcela ráz krajiny a Orlík se dnes nachází jen pár metrů nad vodní hladinou. Na kráse mu to neubralo, ale Karel Filip přece jen na svém zámku miloval tu drsnou, romantickou polohu nad hluboko pod ním proudící Vltavou.

Zámek tak dostal tvář významného šlechtického sídla. Přibylo nově třetí patro a proměnily se interiéry. A nezapomnělo se ani na parkovou úpravu okolí, která dostala podobu anglického parku. Podle zprávy z roku 1817 se na Orlíku vysadilo na 460 tisíc exotických stromů, od jasanů, jilmů, habrů až po jehličnany.  Karel Filip na to času moc neměl, protože musel řešit diplomatické a vojenské úkoly. Manželka Marie Anna si ale uměla poradit, i když všechny práce spolu v dopisech konzultovali. A nejen to. Karel Filip ji rád popisoval vše, co souviselo s jeho právě probíhajícím válečným tažením, a tak se jejich dopisy staly zajímavým doplňkem historie napoleonských válek.

 

Sňatek Marie Luisy s Napoleonem

Po prohrané bitvě u Wagramu v roce 1809 se politika Rakouska soustředila na přátelské vztahy s Francií. A Karel Filip dostal nový důležitý diplomatický úkol. Vydal se domluvit sňatek dcery císaře Františka Marie Luisy s Napoleonem. Nakonec mohl být spokojen. Svatba se konala v Louvru v roce 1810. Po narození syna Bonaparta II., kterému říkali Orlík, dostal Karel Filip od francouzského císaře pro manželku nezvyklý dárek – skarabea, kterého si přivezl z tažení do Egypta. Horší to bylo při tažení Napoleona do Ruska, při kterém tehdy ještě podmaršál vedl rakouský pomocný sbor. Po vítězné bitvě u Poddubna byl sice jmenován polním maršálem, ale to už Rakousko měnilo politický kurs a Francie se znovu stala nepřítelem. Karel Filip si alespoň mohl gratulovat, že se domů vrátil s polovinou svých vojáků. Napoleonovi zůstalo z obrovské armády jen sedm tisíc mužů.

Vítězství u Lipska

Karel Filip odpočíval po ruském dobrodružství jen krátce, protože měl před sebou novou diplomatickou misi. Jako velvyslanec v Paříží začal jednat o všeobecném míru, ale Napoleon to odmítl.  Karel Filip se tak vrátil do Vídně a ujal se armády. V nové proti napoleonské koalici pak převzal vrchní velení. Asi nebylo co závidět, protože po prohrané bitvě u Drážďan chtěl z funkce odstoupit. Nakonec zůstal a pod jeho vedením spojenci Napoleona u Lipska porazili. Konečně se dočkal velkého vítězství a také mimořádných poct. Válka ale ještě neskončila. Napoleon se vrátil v roce 1815 z vyhnanství na Elbě a pokusil se znovu ovládnout Evropu. Bitva u Waterloo jeho ambice definitivně ukončila. Karel Filip na tomto bojišti chyběl, ale už v říjnu přivítal na Orlíku ruského cara Alexandra, aby pokračovala jednání o nové podobě Evropy. Bohužel míru si Karel Filip moc neužil. Postihla ho mrtvice a jeho zdraví se rychle horšilo. V roce 1820 umírá v Lipsku. Tělo pohřbili v Třeboni, ale srdce zůstalo na Orlíku. V roce 1865 se sem do nové hrobky Schwarzenbergů vrátilo i tělo Karla Filipa.

Vzpomínky na maršála

 Od časů Karla Filipa se zámek přece jen proměnil. Největší změnou zůstává novogotická fasáda z poloviny 19. století. V interiéru zámku ale zůstala řada zajímavých předmětů, které připomínají diplomatické a vojenské úspěchy Karla Filipa v zahraničí i jeho snahu vybudovat na Orlíku skutečně reprezentativní knížecí sídlo. V prvním patře, kde začíná prohlídková trasa a čeká vás seznámení s historií zámku, tak stojí za pozornost jeho řády a vyznamenání, které maršál obdržel. Unikátní jsou ale hlavně ty za vítězství nad Napoleonem v bitvě u Lipska – ruský Řád sv. Jiří, rakouský Řád Marie Terezie a pruský Řád Černého orla.

V reprezentačních místnostech ve druhém patře najdeme v empírových sálech asi nejkrásnější ukázky tohoto stylu u nás. Nádherný empírový nábytek přitom pochází z bývalé vyslanecké rezidence Karla Filipa v Paříži. Její součástí byl i maršálův portrét v životní velikosti, který je dílem Napoleonova dvorního malíře Francois Gérarda. Karel Filip položil i základ zdejší zámecké knihovny, která dnes obsahuje na osmnáct tisíc svazků.

Překrásné dílo po sobě ale na Orlíku zanechali i následníci Karla Filipa, jak prozrazují zbývající reprezentační místnosti, které vám postupně představí prohlídková trasa. Objevíte například Teskův sál. Původně to byla jedna z jídelen, ale řezbář Jan Teska ze Starého Sedla se nechal inspirovat částí renesančního stropu na hradě Zvíkov a vytvořil ve druhé polovině 19. století sál s unikátním kazetovým stropem a obložením stěn, za které obdržel na Zemské jubilejní výstavě v Praze stříbrnou medaili.  Také Rytířský sál byl do dnešní romantické podoby upraven v této době. Zařízení ale pochází z období baroka. K hradnímu životu patřily lovy a s nimi lovecké zbraně a trofeje. Na Orlíku je to vše zastoupeno v míře více než bohaté. Ukázku vývoje palných zbraní nabízí Malá zbrojnice, kde navíc obrazy představují významnou renesanční rodovou osobnost Jana Silného a současně Adolfa Schwarzenberga, vítěze nad Turky v bitvě u pevnosti Raab v roce 1598. Mimořádnou kolekci loveckých zbraní skrývá Pušková chodba, kde jsou vystaveny pušky špičkových výrobců domácích i zahraničních. Trofejní chodba zase připomíná slavné lovy a hony v orlických revírech, kterých se zúčastnily významné osobnosti. Vystaveno tu je na dvě tisícovky trofejí.

2 1 3 4 5 6 7 8 9 11 12 13 14 15

 

Text: Kateřina Pešťáková

Foto: Karel Malin