Labskou cyklostezkou do Kuksu

by redakce Výlety současnosti 47 views0

Pokud přemýšlíte o příjemném podzimním výletě na kole, zvu vás na vyjížďku po oblíbené části Labské stezky z Hradce Králové na Kuks. Tato jedna z nejdelších souvislých cyklotras u nás měří asi třicet kilometrů a nabízí nenáročné kilometry rovinatým Polabím s řadou míst, kde stojí za to si udělat krátkou zastávku.

Cyklotrasa, která byla otevřena v roce 2013, začíná u Pražského mostu v centru Hradce Králové. Nasedl jsem na kolo a po pravém břehu Labe zamířil na sever. Podjel jsem Labský most, po kterém vede městský Gočárův okruh, a za železničním mostem vjel do městské části Plácky. Na Labi mě zaujala první z několika působivých technických památek na tomto výletě. Zastavil jsem u známého Kameňáku, secesního mostu s půvabným okrasným zábradlím, který navrhl architekt František Sander a postaven byl v roce 1912. Tak ještě jeden pohled na řeku a vzhůru na levý břeh.

Krajem herce Luďka Munzara

Cesta vedla dál podél Labe. Po třech kilometrech jsem dorazil k vodní elektrárně a jezu v Předměřicích. Tady jsem se vrátil na pravý břeh řeky a po dvou kilometrech zastavil v Lochenicích. Železný most přes řeku jsem nechal stranou. Trasa mířila vlevo směrem k železniční trati. V těchto místech obcházela přírodní rezervaci Trotina, kde je zachována část starého říčního koryta a zbytek lužního lesa.  Po třech kilometrech jsem se vrátil k Labi a za další necelé čtyři stál v zámeckém parku ve Smiřicích. Měl jsem za sebou čtrnáct kilometrů, a tak jsem v pěkném prostředí chvíli odpočíval. A také si vzpomněl na herce Luďka Munzara, který tady prožil mládí. Smiřice se ale mohou pochlubit i jedním architektonickým skvostem. U zámku byl koncem 17. století postaven krásný barokní kostel Zjevení Páně.  Kdo byl jeho autorem, o tom se vedou spory, protože žádné písemnosti se nedochovaly. Použité stavební prvky naznačují, že by to mohl být buď Kryštof Diezenhofer, nebo Jan Blažej Santini. Nevím, komu bych dal přednost, ale kostel stojí za prohlídku. Musíte se ovšem objednat předem.

Na hradbách Josefova

Ve Smiřicích jsem minul další vodní elektrárnu a pak mne čekalo šest kilometrů k soutoku Labe a Metuje, kde bylo koncem 18. století vybudováno pevnostní město Josefov. Prohlídka zdejších hradeb nebo podzemních prostor láká řadu návštěvníků, ale já se spokojil pohledem na město ze sedla kola. Na chvíli jsem jen přibrzdil u vykopaného pevnostního mostu a pak projel centrem města k vyhlídce nad řekou Metují, odkud se otevírá pohled k České Skalici do kraje Boženy Němcové.

Z Josefa mě cyklotrasa vedla nejprve podél Metuje, aby se dál zase vrátila k Labi a nabídla pohled na jeho další soutok, tentokrát s Úpou. Podél Jakubského předměstí Jaroměře jsem se dostal na jedno z nejhezčích míst mého výletu, kterým byly Říční a sluneční lázně na Úpě. Jako bych otevřel román Vladislava Vančury Rozmarné léto. Jen zavřít oči a viděl jsem před sebou majitele lázní pana Antonína Důru, abbého Rocha i major ve výslužbě Huga. Rekonstrukce starého koupaliště ze třicátých let se povedla. A cyklisté tady najdou příjemné posazení a možnost rychlého občerstvení. Co si přát na kole víc.

Ctnosti a Neřesti hraběte Šporka

Na břehu Úpy bylo hezky, ale mě od Kuksu dělilo ještě osm kilometrů. Stále po levém břehu Labe jsem minul Jaroměřský rybník, Heřmanice a po krátkém stoupání dojel do cíle. Tedy úplně ne, protože jsem popojel až k soše Goliáše, odkud se otevíral výhled na část barokního komplexu, který zde vybudoval majitel panství a jeden z nejvzdělanějších mužů konce 17. století hrabě František Antonín Špork.

Pode mnou klesalo k Labi známé kaskádové schodiště. Bohužel to jediné se nám dochovalo z kdysi nejvýstavnějších lázní u nás, kde nechybělo divadlo, závodiště a Dům filozofů s knihovnou. V roce 1901 zmizel i požárem zničený zámek. Paradoxem je, že právě tady se nacházel břeh života. Naopak stavby, které měly ulehčit odchodu z tohoto světa, se zachovaly, ale na druhé straně řeky. Podle představ dobových architektů to byl břeh smrti, a tak můžeme stále obdivovat špitál Milosrdných bratří, původně určený vysloužilým vojákům ze Šporkova panství, a kostel Nejsvětější Trojice. Pod modrou oblohou doslova zářily.

S kolem v ruce jsem prošel pod špitálem a kostelem venkovní galerii čtyřiadvaceti soch ctností a neřestí od Matyáše Brauna. Z pohledu turistů je to stále největší zdejší atrakce. Prohlédl si vnitřek areálu a zamířil do zdejší barokní zahrady. Kdo chce, může se vydat na prohlídku špitálu, kde je část věnována zakladateli Kuksu hraběti Šporkovi, baroknímu umění a lékárenství, se známou barokní lékárnou. Vrátil jsem k Labi a před cestou zpět do Hradce Králové si dal velice ještě dobrý oběd v restauraci Baroque.

9 8 4 3 5 6 7 1

 

Text a foto: Karel Malina