Chrám svatého Víta

by redakce Výlety současnosti 63 views0

V samém srdci stověžaté Prahy ční nad řekou Vltavou nadpozemská stavba katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Jako umělecké dílo nemá tento chrám v Čechách mnoho konkurentů. Jeho stavební dějiny jsou zkratkou dějin výtvarného umění u nás od 10. do 20. století, jeho hmota i prostor s celým uměleckým obsahem je mnohotvárný organismus, který postupně přijímal stopy kulturního úsilí jednotlivých dob a na témže místě je do sebe postupně ve vrstvách skládal.

 

Posvátný pahorek Žiži

Katedrála vždy tvořila dominantu Pražského hradu i města pod ním. Pahorek, na kterém dnes stojí, je prastarým kultovním místem, které se v dávných dobách nazývalo Žiži. Skála zde vycházela nad okolní povrch a skrze ni z hlubin země proudila posvátná energie Matky země. Jen vybraní jedinci mohli zde trávit omezený čas, aby rozmlouvali s bohy. Lidé se neodvažovali cokoliv zde stavět a místo znesvěcovat, bylo to nejdůležitější duchovní místo tehdejších Čech. Kousek na východ od něj byl vtyčen mohutný kamenný blok, který sloužil jako knížecí stolec. Kdo se chtěl stát vládcem Čechů, musel být na tomto místě slavnostně nastolen knížetem. Původ slova žiži je pravděpodobně odvozen od slova žár, žhnouti. Traduje se, že na kopci nad Vltavou stoupal kdysi dávno žár ohně z hlubin země, protože v těchto místech ústil průduch velké sopky skryté dnes hluboko pod Českou kotlinou. Sopka ale již před dávnými věky usnula a její žár ustal. Sopouch byl před zemským ohněm uzavřen ale stále zde proudí silná energie z hlubin, důvod ochrany a uctívání místa.

 

Založení rotundy sv. Víta

Blízko tohoto posvátného pahorku žáru byla před rokem 935 knížetem Václavem založena rotunda sv. Víta. Rotunda stála v místech, kde se dnes v srdci katedrály nachází kaple sv. Václava. Bylo to i místo nad Svatováclavskou studánkou, jejíž voda dříve stékala roklí k jihu. Rotunda měla upozorňovat všechny, na jak významném a pro zemi posvátném místě se nacházejí. Kníže Václav byl po své smrti pohřben v jižní apsidě rotundy, v půdorysu nynějšího náhrobku. Blízkost posvátného náhrobku podle legend umožnila sv. Václavu i po jeho smrti bdít nad osudem země České a stát se jejím patronem a ochráncem.  Po založení biskupství r. 973 se rotunda stala biskupským kostelem a nejdůležitějším chrámem v Čechách.  K posvátné aureole svatovítské rotundy přispělo, že sem byly přeneseny ostatky druhého pražského biskupa a dalšího z řady českých patronů sv. Vojtěcha, uloupené českým vojskem v Hnězdně. V letech 1060 až 1096 byla na místě rotundy vybudována románská bazilika sv. Víta s dvěma věžemi a dvěma kněžišti. Nesla název „ bazilika svatého Víta, Vojtěcha a Panny Marie. Chrám to byl na tehdejší dobu úctyhodný, na délku měřil 70 metrů, na šířku 35 metrů a byl vystavěn z bílé opuky.

 

Počátek stavby katedrály svatého Víta

V roce 1344 bylo zřízeno pražské arcibiskupství a tehdy se stala bazilika sv. Víta chrámem metropolitním. Už několik let předtím se uvažovalo o tom, že bude zahájena výstavba nové katedrály a také se tak stalo. U počátku této stavby stál český král Jan Lucemburský a jeho syn Karel. V jejich přítomnosti obdržel ve staré bazilice sv. Víta při slavné mši první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic palium – odznak své hodnosti a vzápětí poté byl položen základní kámen nové katedrály. Od počátku byla katedrála bezpochyby zamýšlena jako výrazná dominanta pražské sídelní aglomerace, a to i díky poloze na temeni návrší, na kterém Pražský hrad leží.

První mistr, který stál v čele této stavby, byl Matyáš z Arrasu, povolaný Karlem Lucemburským z Avignonu. Ten zprostředkoval pro pražskou katedrálu vzor francouzské katedrální architektury. Ale jeho nástupce, geniální Petr Parléř dodal této katedrále rysy umělecké výjimečnosti. Pocházel ze švábského Gmündu a do Prahy přišel velmi mladý, bylo mu třiadvacet let. Pocházel z významného stavitelského rodu. Postavil zde celou západní část této středověké části stavby. Použil tehdy neobvyklou síťovou žebrovou klenbu tzv. Parléřovského typu, jež je vlastně klenbou valenou s výřezy na okna s krásným zdobením, tehdy ještě nosných žeber. Dokončil také svatováclavskou kapli vystavěnou nad světcovým hrobem. Místnost Parléř zaklenul do té doby neznámou klenbou hvězdicového vzoru, jejíž podpory se oproti tradičním klenbám přesunuly z rohů místnosti do třetin stěn. Svatováclavská kaple byla vysvěcena roku 1367 a do roku 1373 vyzdobena. Vedle kaple svatého Václava vznikla do roku 1368 jižní předsíň a v jejím patře korunní komora, kde jsou uloženy české královské korunovační klenoty. Vedle ní vyrostla i boční brána zvaná Zlatá, jež umožňovala přístup na hradní nádvoří. Její průčelí bylo ozdobeno benátskou mozaikou s motivem posledního soudu. Parléř založil i velkou 55 metrovou věž zvanou Zvonice. Tu však po jeho smrti dokončili až jeho nástupci (věž má dnes výšku 95,5 m). Za vlády císaře Karla IV a v desetiletích následujících byly v katedrále zřízeny nové hroby světců a zemských patronů sv. Víta, sv. Václava a sv. Vojtěcha, k nim přibyl sv. Zikmund. Posvátnost pražské katedrály navyšovalo i množství svatých ostatků, které pro metropolitní chrám získal Karel IV.

 

Práce na katedrále na dlouhá staletí pozastaveny

Budování pražské katedrály bylo po řadu desetiletí nejvýznamnější stavbou na území státního svazku České koruny. Díky tomu, že hlavním sídlem císaře Karla IV. a římského krále Václava IV. byla Praha, byla práce pražské katedrální huti nejvýznamnějším dílem v celé Svaté říši římské. Už proto, a také díky svým kvalitám, mělo mimořádnou rezonanci a jeho vliv nevyprchal ani poté, co se po vypuknutí husitské revoluce růst pražské katedrály zastavil. Později v době vlády jagellonské dynastie dostala katedrála pozoruhodné umělecké akcenty. Byly to například malířská výzdoba svatováclavské kaple a královská empora. Pokus o pokračování stavby však tehdy ztroskotal. Katedrála byla těžce zasažena při požáru Pražského hradu v roce 1541. Později přibyla nová varhanní kruchta, dílo Bonifáce Wohlmuta, královský náhrobek vytvořený Alexandrem Collinem či kaple nad hrobem sv. Vojtěcha. Ačkoli v období baroka v českých zemích bylo vystavěno velké množství velkolepých kostelů, k dostavbě svatovítské katedrály tehdy nedošlo. Jako torzo tak katedrála zažila i poslední korunovaci českého krále v roce 1836.

 

Po pěti stech letech

Obnova starých částí chrámu započala v listopadu roku 1844, tedy pět set let od doby, kdy byl položen základní kámen. Další část nové výstavby začala ovšem až v roce 1867 pod dohledem stavitele Josefa Kranera, který  využil své zkušenosti z Francie, Německa a Itálie při vypracování vlastního návrhu na dostavbu chrámu v duchu romantické gotiky. Po jeho smrti stavbu přebírá Josef Mocker, který ji dokončil z venkovní strany a také zastřešil. Nechá postavit i průčelí včetně 83 metrů vysokých věží. Po něm stavbu přebírá Kamil Hilbert, který zde nechá vybudovat klenby hlavní lodi, kružby oken a novou sakristii s točitým schodištěm. Během staletí v katedrále také nalezly své místo hroby nejen českých knížat a králů, ale i několika vladařů Svaté říše římské – římských králů a císařů. K nim patří císař Karel IV. († 1378), jeho syn Václav IV. († 1419, římským králem do r. 1400), císař Ferdinand I. († 1564) se svou manželkou Annou Jagellonskou († 1547), jejich syn Maxmilián II. († 1576) a konečně císař Rudolf II. († 1612), tedy tři císaři z rodu Habsburků. V květnu roku 1929, kdy se slavilo dvě stě let od svatořečení sv. Jana Nepomuckého a tisíc let od smrti sv. Václava, byl chrám sv. Víta slavnostně vysvěcen. Tím bylo dovršeno staleté úsilí dokončit stavbu důstojné katedrály na Pražském hradě.

Tato katedrála zdvihající se do výšky, se stala architektonickou dominantou města Prahy. Byla přirozeně od svého počátku budována i jako metropolitní chrám, který měl být, jak je výslovně napsáno v listině prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic „matkou všech kostelů“, místem oslavy Boží, stánkem pro bohoslužby, schránou hrobů zemských světců a patronů, nebeských ochránců české země.

 

Pověsti, mýty a skutečnost

K této majestátné katedrále se také váže řada pověstí.    Když v roce 1378 umíral císař a český král Karel IV., umíráček z věže katedrály začal zvonit sám od sebe a k němu se postupně připojily všechny české zvony. Karel to uslyšel a před smrtí zvolal: „Hle, dítky mé, již mne volá Pán Bůh, budiž s vámi na věky!“   

  Svatovítské zvony prý dokáží měnit hlas podle nálady, která panuje v českém národě. V období po bitvě na Bílé hoře prý zvonily tak smutně, že probouzely zesnulé české světce v kryptě katedrály.

Pojďme ale ještě podrobněji nahlédnout na posvátný pahorek Žiži, v jehož blízkosti stojí katedrála sv. Víta. Zbytky tohoto posvátného dědictví, předávaného tisíce let, byly údajně odstraněny v roce 1928. Přímo v místě bývalého vrcholu pahorku a posvátného středu Žiži byl vybetonován zvonovitý základ, na který byl roku 1928 postaven kvádr a na něm vztyčen obří žulový obelisk. Nechal ho vystavět prezident T. G. Masaryk u příležitosti 10. Výročí vzniku republiky. Jeho autorem je tehdejší hradní architekt Josip Plečnik.

Jednalo se o největší lidmi opracovaný a přemístěný kámen v zemi. Posvátná síla vrchu žáru tak byla potlačena mohutnou deskou, srdce Prahy proklál kamenný sloup, síla a energie pro český národ přiškrcena, Praha jako práh k nebeské moudrosti a milosti uzavřena. Menhir se podařilo vztyčit rok před vysvěcením svatovítské katedrály. O rok později vypukla velká hospodářská krize, celosvětový hospodářský kolaps, jedna z příčin 2. světové války. Byla to náhoda, že byl obelisk vztyčen právě v posvátném středu kopce, jednalo se pouze o řadu nešťastných rozhodnutí, vedených snahou vytvořit na odvěkém božišti velké náměstí a ochránit historické památky skryté v zemi?  Jsou pravdivá tvrzení, že Josip Plečnik, byl esoterik a věděl přesně, jak citlivé místo hodlá deskou a menhirem zazdít? Petr Čermák na svém blogu píše: „Zajímavým prvkem je i 18.3 metry vysoký žulový obelisk na 3. hradním nádvoří, který nechal postavit první československý Tomáš G. Masaryk ku příležitosti 10. výročí vzniku Československa. Jeho autorem je slovinský architekt a tehdejší hradní architekt Josip Plečnik. Pod ním se totiž údajně nalézá mohutný pramen, jenž symbolizuje sílu a energii českého národa, ale obelisk ho prý zacpává, což mu brání ve volném proudění.“

Obelisk však nebyl úplně dokončen, podle původního záměru ho měla ještě na špičce zdobit malá pyramidka. Takovou pyramidku totiž mají všechny „správné“ obelisky. Jedním z nejstarších obelisků na světě je ten, který stojí v egyptské Heliopoli. Je vytesaný z růžové žuly a na vrcholku byl kdysi ozdoben malou pyramidkou ze zlata nebo mědi, tradičních „božských“ kovů. Náš obelisk na Pražském hradě dostal svoji pyramidku, dva metry vysoký jehlan svařený z pozlacených ocelových profilů, dne 13.5.1996. Tehdy ho tam nechal umístit prezident Václav Havel.

Na spoustu otázek neexistuje přímá odpověď, a tak se asi nedozvíme přímé důvody stavby obelisku na posvátném místě zvaném Žiži.

Jisté však je, že kdykoli navštívíte naše hlavní město Prahu, nemůžete přehlédnout její dominantu, majestátně stojící nad řekou Vltavou. Tato katedrála shlíží na své město, vzpíná se k nebesům a zve nás ke své návštěvě. A její návštěva opravdu stojí za to, protože vás vezme do věků dávno minulých, ukáže vám svojí velikost a donutí vás zapřemýšlet nad tím, že opravdová krása přetrvá na věky.

1 2 3 4 5 6 14-08-0116 14-08-9718 DSCF3634 DSCF3657 Chram_Sv__Vita-1

 

Text: Michaela Jozová

Foto: archiv redakce